Uvod do matfyzaka

P?edtím, než se ?lov?k stane matfyzákem, má dlouhé prázdniny. Za?átkem ?ervna složí maturitu, v půlce ?ervna p?ijíma?ky a pak už jen skládá ruce, nej?ast?ji do klína, když tam si nedosáhne, tak alespo? za záda. A tápe. Neví totiž, jestli už se matfyzákem stal, nebo to teprve p?ijde.

??Tatínku??, ptá se maminky, ??Kdy už budu matfyzák??? Nepozoruje na sob? žádné zm?ny: co bylo p?edev?írem, si nepamatoval nikdy p?edtím, zrovnatak zapomínal, kam a pro? jde, kde byl. Netuší totiž, že se už matfyzákem narodil.

Ale prázdniny nemíval dlouhé vždycky. To bylo ješt? v dávných, p?edávných dobách, kdy na stromech rostlo totalitní listí (na jehli?nanech byste ješt? našli totalitní jehlice, poznají se podle toho, že jsou tmav?jší a uhýbají doleva), ?ekami proudila totalitní voda, kde vodíky ve vazb? s kyslíkem sice svíraly správný úhel 120o, ale oba byly více vlevo. A povinn? se chodilo vlevo, chci ?íct jezdilo na chmel, kde se konalo první vzájemné seznámení matfyzáků a kde si všichni zú?astn?ní uv?domili, že se opravdu sešli a že tak budou na svém míst?. Je jasné, že se nedůsledným výb?rovým ?ízením do jejich ?ad ob?as dostanou i simulanti, kte?í matfyzáctví pouze p?edstírají, ale na n? spolehliv? platí první semestr a pat?i?ná zkouška podle oboru. N?kte?í už odcházejí v průb?hu prvních m?síců se zklamáním, že naopak oni nalet?li a tento fakt dokumentují inzeráty na nást?nkách, které z ?ady uniformních koupí a prodejí skript analýzy, agebry, svatého písma a biblických slovníků (n?kte?í jsou totiž nejen matfyzáci, ale i v??ící) hlásají: Prodám všechno, zna?ka kon?ím.

Ale zp?t k chmelu. U matfyzáků byvá problematický po?et pot?ebných studentů, neboť je známa jejich vrozená nešikovnost a tím i vysoký úbytek pracovníků. V prům?ru to bývá 20 a v úrodných letech až 30 procent.

Nejb?žn?jší zran?ní:
poj?, dáme páku: komplikovaná zlomenina p?edloktí
pravidelná koupel: ot?es mozku,zlomeniny nosu
st?íhání nehtů: hluboké st?ižné rány;
fotbal: prokopnuté b?icho
softbal: tento sport byl matfyzákům zakázán
volejbal: zlomeniny prstů a ?etná poran?ní v obli?eji od různých srážek, celkové zohavení od průjezdu

?esa?kou, ?astokrát dopl?ované ješt? absolvováním suši?ky.

Nejsou však ojedin?lé p?ípady i hromadných zran?ní, zvlášt? když jsou studenti nuceni si na pokojích sami topit. Minulý rok tuto škálu bohužel doplnila ješt? událost, která se doposud matfyzáckým zájezdům vyhýbala. A to znásiln?ní. Kolega Václav ?erný se nedokázal ubránit dv?ma podnapilým vojákům základní služby.

Další zastávkou je tzv. p?ípravné soust?ed?ní na Albe?i, kde se t?lesná zdatnost testuje u zbylých studentů, ale hlavn? se zde koná duševní p?íprava. K té pat?í i test IQ. Protože matfyzáci dosahují vysokých ?ísel a normální testy dokáží m??it jen do 140, musí být dopl?ovány ješt? dopl?ujícími testy. Kolega Velešík proto?il i ty, takže jeho skute?né IQ se doposud nepoda?ilo zjistit.

První, s kým jsme se ve škole seznámili, byla vedoucí pracovnice studijního odd?lení. Asi už p?edem v?d?la, s kým má tu ?est, protože všechny formulá?e a papíry nám dopodrobna popsala, ukázala, které dva rohy mají být dole a které naho?e, a prosila nás, abychom se p?emohli a všichni psali zleva doprava, že formulá?e pro jiné sm?ry bohužel nemá k dispozici. Vypl?ování indexu bylo zvláštní kapitolou. Zde se opravdu vy?ádila, ale asi postupovala p?íliš rychle, neboť i já j sem zaváhal a na místo ozna?ené jako ú?ední podpis jsem se podepsal. Jí to ani nevyvedlo z míry, jen polohlasem pronesla: ??Ale tam se m?l podepsat d?kan!?? A taky se tam vešel.

První, co se matfyzák nau?í, je cestovat. Matematicko-fyzikální fakulta totiž sídlí na ?ty?ech různých místech Prahy. Tato místa jsou od sebe zna?n? vzdálena, p?esuny jsou dlouhodobé a komplikované mnoha p?estupy. Krom? toho na matfyzáka ?íhá mnohde nebezpe?í.

Každý den ráno matfyzáci opoušt?jí kolej a rozjížd?jí se na různé strany. Do prodejny šachové literatury, do prodejny šachových figurek, do prodejny šachovnic a i do jiných prodejen ur?ených pro matfyzáky. Ob?as n?kdo jede i do školy.
etapa ?? nastoupit do správného dopravního prost?edku, neboli nek?i? hop, dokud nep?esko?íš. Autobusy a tramvaje v okolí koleje bývají plné matfyzáků, kte?í náhle probuzeni z rozjímání se nesta?í divit svým o?ím (stále si je t?ou límcem u košile, protože kapesník mají kolem krku ?? do šály se totiž ráno omylem vysmrkali), neboť tato tramvaj ješt? v?era jezdila úpln? jinudy a.. byla to opravdu tato tramvaj? Ale spousta jich vůbec neodjede, mnozí omylem nastoupí t?eba do telefonní budky a ješt? k?i?í do sluchátka: ??Prosím vás, postupte si!??, nebo se jim stávají osudné různé p?edm?ty, jako sloup, schody, jedoucí, ba i stojící auto nebo jiný matfyzák.
etapa ?? v?as vystoupit, neboli k?i?et hop se vůbec nevyplácí. Na nást?nce d?kanátu visí seznam poslucha?ů, kte?í nezvládli tuto etapu a dosud nenašli cestu zpátky. Jednou za?as p?iváží hlídky policie skupiny sešlých studentů z Hloub?tína, Nuslí a Zbraslavi, kde se ztratili p?i hledání koleje. ?asto se totiž stává, že uspáni p?ednáškou nastoupí do tramvaje jedoucí opa?ným sm?rem a ješt? podle zvyku jedou dv? stanice autobusem s ?íslem podobným 112ce.

Naše fakulta vznikla relativn? nedávno. Bylo to v roce 52, kdy tehdejší profesor matematiky na P?írodov?decké fakult? UK Vojt?ch Jarník matematickou indukcí dokázal vznik Lenina z opice, pro?ež byl ideologickou komisí vylou?en z fakulty. Vylezl po schodech z Albertova na Karlov a zde založil Matematicko-fyzikální fakultu a zvolil se d?kanem. Její budovy od té doby zna?n? zestárly. Ale na druhé stran? mají historickou cenu. A to je dost málo, co nám krom? špatné akustiky a trvalého kamenného klimatu můžou poskytnout.

P?edstavte si letní den, vysoké denní i no?ní teploty, obyvatelé Prahy lehce oble?eni, jen matfyzáci s sebou na Malou Stranu vezou objemná zavazadla vypl?ená teplými od?vy, aby mohli, jen co za nimi zaklapnou dve?e budovy, na sebe navléci n?kolik vrstev svršků, kvůli prochladnutí od nohou, kolen, no a dalších nemén? významných orgánů matfyzáka.
Co je to matfyzák

Matfyzák se na první pohled neliší od ostatních lidí. Má hlavu normální velikosti, ?? jednu, dv? podobné o?i, n?co kolem dvaat?iceti zubů, dohromady 20 prstů celkem rovnom?rn? rozmíst?ných po t?le, myje si nohy a pravideln? chodí na stolici. Ale už p?i bližším zkoumání můžete p?ijít na různé odlišnosti. Nejenomže je stále zahloubán do n?jakého problému, ale on o ni?em jiném nemluví. Ob?as to dojde tak daleko, že doty?ný klepe na dve?e, když vychází na chodbu nebo po mytí rukou, když zavírá teplou vodu, se polohlasem rozlou?í. Nikde nemá stání, stále n?kam pospíchá ?? v tom se ješt? tolik neliší, ale on tam v?tšinou nedojde, a když si náhodou vzpomene, kam šel, p?ijde pozd?, ale ani se nesvléká, protože b?hem hodiny zase odchází. Tak se pozná správná matfyzácká p?ednáška. Každou chvíli n?kdo vstoupí, sedne si do prázdné lavice, b?hem p?ti minut se lavice zaplní, ale dve?e ani nesta?í zaklapnout, protože si je p?íchozí podávají s odcházejícími, a tak se prázdné lavice chaoticky st?hují po u?ebn?. N?kdy se i jedna dostane do cyklu vícekrát.

P?ednášející si této migrace nevšímají a snaží se mluvit hlasit?, aby p?ehlušili monotónní koncert Brana: ??Vrz, buch, vrz, buch??? N?kdy se otev?ou dve?e a vb?hne n?kdo ze zam?stnanců. P?ednášející upustí k?ídu, ??Hned jsem zpátky!??, k?i?í už na odchodu a s rukama na prsou vyb?hne ven. Jaké je pak jeho p?ekvapení, když po p?ti minutách kouká na úpln? jiné tvá?e. Zmaten se zadívá na tabuli, kde v nejsvrchn?jší vrstv? je nedokon?ená v?ta nesoucí jasn? jeho rukopis. Už s klidem sebere k?ídu, dopisuje v?tu a nahlas, aby mu bylo rozum?t i p?es zvukovou kulisu ode dve?í, zopakuje, co zatím ne?ekl.

N?kdy je klidný chod p?ednášky narušen ješt? p?ed vrznutím kliky hlasitým heknutím a dutými údery ve stejném po?tu a po?adí, jako je schodů ke dve?ím. Pravideln?, asi s desetinným zpožd?ním, se ozve stejná posloupnost zvuků, ale v jiném odstínu; matfyzáky lze totiž rozd?lit na 2 základní skupiny: skupinu s diplomatickým kuf?íkem a skupinu s tzv. jednoduchým vybavením: kapesník, plnící pero, tramvajenka, zmizík, dvojlist linkovaného papíru zasunutého do d?rného štítku, který je slepen do ruli?ky a studenti alternující v první lavici za p?ednášek doktora Kryla nosí i centrofix fialové barvy, aby si Kryl m?l ?ím opravovat chyby v p?ednáškách promítaných z meotaru. Druhá skupina je mobiln?jší, v prům?ru stihne více p?ednášek v témže ?ase, ob?as i jednu vícekrát, to když doty?ný zapomene, že zde už byl.

Jedinou výjimkou jsou p?ednášky docenta Pultra, který dopravní ruch rázn? zatrhl. Nové p?íchozí vpouští najednou ?tvrt hodiny po za?átku a zmešká-li n?kdo i tuto možnost, nemá prakticky už šanci. Ale po dvou týdnech matematické mozky zvládly i tuto p?ekážku. Všichni p?ijdou na její za?átek a pak v pe?liv? nacvi?eném po?adí odcházejí. Tady je Pultr bezmocný.

Docela zajímavý byl jeho konflikt s prváky, když suploval diskrétní matematiku. Suchým hadrem rozmazal po tabuli p?edchozí p?ednášku a cht?l za?ít, ale otev?ely se dve?e a vešel opozdilec, za kterým se v zákrytu kr?ila celá fronta mých kolegů, kte?í velmi dob?e v?d?li, co asi bude následovat. Ne však spozdilý prvák. Drze krá?el ode dve?í po schodech vzhůru a sm?le hled?l Pultrovi do levého oka. Snažil se obsloužit i pravé, ale nebylo to v jeho silách.

??Nevím, jak doktor Ku?era, ale já mám ur?itou zásadu??, p?ekvapil ho Pultr, ??po?kejte venku!??

Prvák zav?el pusu, položil ob? nohy na zem a zatla?il zástup zp?t za dve?e. Soused nechápav? mrkal v t?í?tvrte?ním taktu a ťukal si na ?elo. Po chvíli mu došlo, že zapomn?l položit pero a chytil se za hlavu, takže si inkoust ješt? rozmazal po celém obli?eji.

Ale to nebylo všechno, tím to teprve za?alo. Prvních deset minut se Pultr držel na uzd?. Hlasivky si teprve rozcvi?oval. Formuloval v?tu, že každá hra s plnou informací (to znamená, že soupe?i p?ed sebou nemohou nic skrývat) má neprohrávající strategii a snažil se nám to dokumentovat na jednoduchém p?íkladu, na h?e, která se jmenuje Nim ?? dva soupe?i st?ídav? umazávají ze sloupe?ků ?árky. Abychom m?li úplný obraz o průb?hu hry, Pultr po?árkoval celou tabuli a ješt? ze? vedle a pak už jen plánovit? umazával a oba hrá?e dokonale simuloval. Chvíli se tvá?il jako jeden hrá? a chvíli jako druhý a pro krátkozraké toto rozlišení dopl?oval ješt? hlasovou modulací. To zatím nechávalo prváky klidné. N?kte?í se nevázan? bavili, a jen malo studentů ho opravdu sledovalo. Pultr se však mezitím dostal do finiše: ” A co když smažu celé todleto???, ?ekl hrá? jedna, vzal hadr a hodnou chvíli dovád?l po tabuli. To byla chvíle nap?tí, kdy se zdálo, že p?eci jenom vyhraje. Ale hrá? dv? už znal odpov??, která m?la rázem ujasnit výsledek: “Ha háá!??, náhle zaje?el Pultr, ??To nám nevadí, my smažeme todle!?? Posluchárnou ot?áslo leknutí. Trojice ze zadní lavice chvatn? otev?ela okno a ješt? ho za sebou zav?ela. Soused jen hlasit? polkl a zneklidn?n se zadíval na prázdné ruce, kterými si dote? p?idržoval pero u pusy. Pavel K??ss se probudil, zamumlal: ??Já nespím!??, zvedl propisku a znovu opsal celou tabuli. I se siluetou Pultra, který mu ?ást tabule zakrýval. Frolík sedící p?ede mnou do toho hlasit? fun?l a koulel hlavou na všechny strany. Pak se s beznad?jí v o?ích oto?il dozadu. M?l zastr?ený prst v nose; až po záp?stí, protože mu druhou dírkou zase koukal ven.

Mezitím se ze všech stran ozývalo nesnesitelné hýkání, jak se ostatní prváci snažili napodobit Pultrův p?echod do fistule a zpátky. Toto se stalo osudné t?eba Davidu Vlkovi, který už bohužel jinak nepromluví. A do toho vstoupil zástup opozdilců. Pultr se na n? zle díval: pravým obo?ím se mra?il a levé výhružn? pozvedával. Pozd?ji ješt? p?idal koulení o?ima ?? každým jiným sm?rem, ale nikoho tím nezastrašil, protože kdo vydržel pohled na Rence, ten už se n??eho hned tak nelek ne. Ke konci hodiny už Pultr slábnul, p?estal být agresivní k p?íchozím a posléze si jich p?estal všímat vůbec.

P?t minut p?ed koncem však rozrazil dve?e dlouhovlasý prvák. Pultr p?erušil již beztak zmatený výklad, zastoupil mu cestu a na vše se důkladn? vyptal: ??Co tu chcete??? ??Já jsem p?išel na diskrétku, jsem tu snad špatn????, snažil se p?es zábradlí nahlédnout do u?ebny.

??Ale ta za p?t minut skon?í!??, nedal se Pultr. ??To nevadí, i to sta?í!?? ??A necht?l byste rad?ji po?kat venku???, loudil Pultr. ??Kdepak, tady zůstanu!??, zklamal ho prvák, kolébavým krokem se odpotácel do poslední lavice a vytáhl noviny.
Zkusíme zkoušku

Všechny vn?jší výše zmín?né odlišnosti (v odborném jazyce se ujal termín mišuge) mají hlubší opodstatn?ní. Málokdo ví, že matfyzák ?? odborn? Homo Sapiens Matfyzákis se od normálního ?lov?ka ?? Homo Sapiens Sapiens v lec?ems liší.

Pokusy v genetickém ústavu v Jaslovských Bohunicích, nositele vyznamenání Zásluhy o výstavbu a ?ádu práce, bylo prokázáno, že matfyzák je po Pythecantropovi druhou slepou vývojovou v?tví. To je dáno sadou jeho chromozómů. Na rozdíl od ?lov?ka, který má chromozómy X a Y, má matfyzák X a Z, takže tím je způsobena jeho sterilita a je tak odsouzen k postupné degeneraci. Druhou odlišnost ve stavb? najdeme v pam?ti. Postupným vývojem došlo k tomu, že pam?ť matfyzáka funguje stejn? jako pam?ť po?íta?e ?? skládá se ze dvou ?ástí: Pam?ť ROM, pam?ť stálá, do které se nedá zapisovat. Zde má matfyzák uloženu základní sadu znaků, výrobní ?íslo, tedy rodné ?íslo, 8192 základních slov rodného jazyka a všechna pravidla pro výpo?et diferenciálních rovnic. Zbytek tvo?í pam?ť RAM, jejíž obsah je u po?íta?ů pravideln? obnovován, tzv. refresh. Bohužel následkem úplné izolovanosti v prvobytn? pospolné spole?nosti a špatným hlediskem p?irozeného výb?ru (matfyzáci se orientovali spíše na matematicky nadané, než na silné a zdravé jedince) došlo k postupné degeneraci a poruchám výše zmín?ného refreshe. Po rozpušt?ní prvobytn? pospolné spole?nosti se za?aly projevovat následky. Novope?ení otroká?i si nedokázali zapamatovat své otroky a otroci, kte?í byli vydraženi v rozbíhající se privatizaci, ztráceli p?ehled o svých majitelích. Ale tím postup degenerace nebyl zcela u konce. Období feudalismu ješt? více prohloubilo patologické zm?ny v ?innosti pam?ti, takže u sou?asného matfyzáka v rozvinuté, pop?. rozvojové kapitalistické vlasti se vlivem neúplného refreshe obsah pam?ti RAM po dvou dnech tak?ka úpln? ztrácí.

Te? když toto víme, dokážeme si vysv?tlit spoustu p?edtím p?inejmenším záhadných v?cí. Celkem nikoho vzásad? nep?ekvapilo, že matfyzáci s p?ehledem dokáží ?esit složité diferenciální rovnice, aniž by je to p?edtím n?kdo u?il. Ale jiné situace: Pro? matfyzáci po p?íjezdu domů se vždy znovu seznamují s celou svou rodinou? Pro? se z místnosti, kde si matfyzák dává koupel (v?tšinou to bývá koupelna, ale u matfyzáků nejsou vylou?eny i místnosti jiné) pravideln? ozývají výk?iky p?ekvapení a obdivu? A jist? sami p?ijdete na spoustu dalších p?íkladů.

Za všechny ostatní bych uvedl ješt? pravidelný obrázek z vrátnice koleje: Ned?le, pozd? ve?er, student s batohem na zádech se spolu s vrátnou sklání nad tlustým sešitem, najednou se student uhodí do ?ela a vyk?ikne: ??Ano, to je ten pokoj!??, pod?kuje a chce odejít, ale vrátná: ??Po?kejte, tak se napište do knihy návšt?v!?? ??Ale já nejsem návšt?va,?? pohorší se student a ukáže jí kolejenku. Ale to se zase uhodí do ?ela vrátná, jenomže jiným způsobem: ??Tak co tady sak ra šaškujeme, vždyť ho tam máte napsaný!?? ??A jo!??, valí matfyzák o?i na velké ?íslo svého pokoje.

Z ?ehož všeho vyplývá, že u?it se ke zkoušce více jak dva dny nemá prakticky žádný význam. Takže matfyzák celý semestr odpo?ívá, pak p?ijde zkouškové období, spolu s ostatními si rozplánuje p?edm?ty, aby se u všech vyst?ídal sešit piln?jšího kolegy, který zatím chodil na p?ednášky a vykonával podrobný zápis, a podle tohoto plánu pak chodí na zkoušky.

Odvážn?jší, nap?. Velešík, se u?í jen noc p?ed zkouškou, látku si dvakrát p?e?tou, tedy pokud to stihnou. Velešíkovi se dokonce stalo, že p?ednášky z Teorie automatů a jazyků celé nedo?etl a ješt? p?išel pozd? na zkoušku. Neztrácel však hlavu, omluvil se, že p?ijde až za chvíli. Ku?era tedy souhlasil: ??To vypadá, jako by jste si to cht?l ješt? do?íst!?? Netušil, že není daleko od pravdy.

Kdežto ostatní studenti jsou vesm?s pilní. Spíš se chodí p?epsat na jiný termín, než aby p?išli s neúplnými znalostmi.

Samotné zkoušky pak mívají p?evážn? uniformní průb?h. V zásad? je lze d?lit podle n?kolika hledisek: Podle komunikace rozeznáváme typ obecný, typ Peterka a typ Pultr. Obecn? to vypadá asi následovn?. Zkoušející simultánn? obsluhuje n?co kolem šesti studentů v různých stádiích rozkladu. T?m co už uzráli, zapisuje známku a vede záv?re?nou ?e?. V?tšinou se nevyhazuje, zkoušený k této alternativ? dosp?je posléze sám a o ?ty?ku se p?evážn? prosí. Zkoušející zadá téma, zkoušený popíše n?kolik papírů a pak se oba p?edhán?jí, kdo to rychleji p?e?te. Student se snaží co nejrychleji projet místa, ve kterých nemá jistotu. S vysokou frekvencí st?ídá p?ed pedagogem papíry a chaoticky v nich ukazuje prstem.

Naprotitomu u Pultra panuje naprosté ticho, které ruší jen nervózní šust?ní papíry a pronikavý Pultrův hlas. Komunikace s ním probíhá jen písemn?. Položí otázku, nato zachrastí pero, pak je chvíli pauza, ve které Pultr luští práv? vzniklé klikyháky.

Kdežto Peterka tém?? vůbec nemluví. Nov? p?íchozímu prstem ukáže krabici od po?íta?ového papíru s nast?íhanými proužky s otázkami a volnou židli. P?i tom všem totiž poslouchá napínavé vypráv?ní o mikroprocesorech a ml?ky dává signály: 1) to nechci slyšet. 2) to chci slyšet ješt? jednou. N?které partie má zvlášť oblíbeny a p?ijde-li n?kdo s p?íjemným hlasem, musí je vypráv?t až do ochrapt?ní. A t?etí signál hojn? používaný i u ostatních pedagogů ?? už toho bylo dost, dejte mi index. U Peterky dvojku dostane jen ten, kdo koktá nebo nejmén? t?ikrát v t?sném sledu zopakuje, že nic neumí, a doloží to minutou ml?ení.

Zvláštní jsou zkoušky též u obou Ku?erů. Lu?a, z katedry aplikované matematiky nechává studenty si známku vysed?t. Pe?liv? prohlédne jeho práci, n?kam ukáže prstem a praví: ??Tady se mi to nelíbí?? a jde pry?. Pokud student p?ijde na to, co se mu tam nelíbí, jde domů. Takže sed?t na zkoušce u Ludi lze od hodiny až do ?ty?ech a více.

Ku?era Antonín, z katedry kybernetiky a informatiky, naprotitomu zkoušky nebere p?íliš vážn?. Termíny žádné nevypisuje: ??Když jsem tam, zkouším.?? P?esto na naše naléhání vysypal ?adu dat, kdy nás bude ur?it? o?ekávat. Piln?jší studenti si cht?li rovnou zapsat, ale on je zaplašil, že termíny známe, ať každý p?ijde, kdy se mu to bude hodit. Tu se ozvaly hlasy, co se stane, když p?ijde hodn? lidí, to nás pošle domů, ?i co? ??No kolik vás je, šedesát? Já 30 lidí za den zvládnu!??

V dob? zkoušení lze potkat po chodbách studenty, kte?í o sob? prohlašují, že jsou zrovna zkoušeni, n?kde se zasekli, nev?dí, jak dál, Ku?era je milostiv? uvolnil, aby se prošli, že na to t?eba p?ijdou, a tak na každém známém i neznámém loudí v?domosti, aby se hned mohli vrátit zpátky a hrd? o sob? prohlašovat: ??Jen jsem ud?lal pár kroků, už mi to bylo jasný.??
Výroková a predikátová logika

Další zajímavou osobností je Petr Št?pánek. Jeho p?ítomnost se v?tšinou nikde neutají. Dokonce i u?ebna, ve které p?ednášel, se dá jednoduše poznat i n?kolik dní poté. Hned druhou p?ednášku se i p?ed námi ukázal v celé své kráse. Te? asi ?ekáte, co p?ed námi ukázal. Nic p?íkladného.

Už p?i vstupu do budovy nás p?es nos praštil t?žký štiplavý dým, který stále houstl a houstl, že na schodišti jsme zt?ží rozeznávali schody. Až ve druhém pat?e jsme dohnali Št?pánka, který p?ikryt ?ernou kšiltovkou vypoušt?l koutkem smradlavá oblaka a pomalu se šinul vzhůru. Zav?eli jsme se do t?ídy, aby na nás kou? nemohl, ale za chvíli vešel Št?pánek, postavil se k tabuli, vydechl, a když zas bylo vid?t, pronesl svým tichým chraptivým hlasem: ??V budov? školy je zakázáno kou?it. Já to vím, ale mám nep?ekonatelné nutkání. Takže komu z vás sedících v první lavici vadí kou?, sedn?te si prosím dozadu.?? A za?al p?ednášet.

Chvílemi mu nebylo ani rozum?t, to když se zrovna nenamáhal vyndat doutník z úst, krom? toho, že se optické vlastnosti vzduchu stále m?nily k horšímu.

Když zpopelnil i br?ko doutníku, všichni jsme si oddechli. Dokonce i soused, který už asi ?tvrt hodiny nepsal, jen vydával p?íšerné dávivé zvuky a ve smrtelných k?e?ích se zalamoval na židli a v pravidelných intervalech mlátil ?elem do stolu, takže nebyl slyšet výklad. Z okolí se ozýval nervózní sykot, ten však nepomáhal, protože soused dál štípal stůl. Tak i on náhle p?estal a šťasten se sesul na podlahu. Ale Št?pánek dlouho neotálel, vytáhl st?íbrný zapalova?, nový doutník, c hvíli ho nah?íval a pak vše za?alo znovu.

Na konci p?ednášky zrakov? slabší jedinci nedohlédli ani do sešitu (krátkozrací odhazovali brýle s komentá?em, že darmo visí na nose), jen jsme slyšeli, jak Št?pánek pod?koval za pozornost a jak vrzly dve?e.

??To se mu to chodí, když je na to zvyklej!??, ozvalo se zleva a vzáp?tí nato doty?ný p?evrhl stůl. ??Po?kejte, otev?eme okno!??, ?ekl jiný hlas a skute?n? bylo slyšet, jak otvírá okno. ??Radši dv?!??, promluvil n?kdo dva metry ode mne, ale nejspíš už ho otev?ít nestihl, protože nejd?íve zakopl o židli a pak mi zmizel z dohledu za doprovodu ?in?ení skla. Od té chvíle se nikdo neodvážil ani pohnout. Ve všech sm?rech jsme tušili n?co nebezpe?ného. A krom? toho se ze všech stran ozývalo t?žké kašlání a co chvíli cosi plesklo o podlahu, takže jsme se nemohli ani navzájem dorozum?t. Kone?n? jsem nahmatal ze? a plazil se ke dve?ím, zde se už vytvo?il ?et?z a studenti spojenými silami p?ekonávali p?íkré schodišt? ke dve?ím.

Více než logice jsme se n?které hodiny v?novali historii. Jednu p?ednášku v?noval N?mcům. Vypráv?l nám o jejich nátu?e. Za?al od lesa: Ve Francii v dávných dobách, kdy se ješt? psalo inkoustem a na každé lavici byl kalamá? a husí brk, aby studenti m?li ?ím psát, p?ednášel na univerzit? sta?i?ký profesor, který se stále pletl, až jednomu studentovi došla trp?livost, vstal a hodil po n?m kalamá?. Netrefil ho, inkoust se roztekl po tabuli a chudák profesor se zhroutil. Ovšem ve Vídni to došlo mnohem dál. V podobné situaci student vystoupil do uli?ky, vytáhl revolver a tentokrát se trefil.

Jiný p?íklad: V dob? renesance se N?mci, nikdo neví, co je to popadlo, za?ali cítit p?edur?eni k tomu, aby pokra?ovali v odkazu antiky. Rekonstruovali latinu, takže latina, která se dnes používá, je vlastn? dílem n?meckých osvícenců. Jenomže problém byl s výslovností, ta se ani nemohla dochovat. Ale oni se i s tím vypo?ádali, takže nyn?jší latinská výslovnost pochází z N?mecka. Dále Št?pánek pokra?oval už v sou?asnosti. Jeho tchán profesor medicíny m?l jet na sympózium do Itálie, kolébky latiny, a tak si za?átek svého projevu p?ipravil v latin?. Ale co se nestalo, místo potlesku sklidil akorát smích a ješt? si ho italští kolegové dobírali, že pro? tak šišlá?

Jiná p?ednáška byla v?nována sendvi?ům. Prý mu jakási mezinárodní spole?nost se sídlem v Dánsku pro pomoc rozvojovým zemím nabídla pro n?kolik studentů pobyt spojený s výukou v n?kterých oblastech. Ale pak z toho vyplynulo, že byl projekt zamýšlen pro africké zem? a program obsahuje dánské ú?etnictví a podobné v?ci. Slušn? tedy nabídku odmítl, ale byl mu nabídnut jiný, už lákav?jší program. Ale abych nep?edbíhal. Št?pánek p?išel do t?ídy, vyndal doutník z úst a pravil:

??Ví n?kdo, co je to sendvi?ový semestr???

Dlouho se nic ned?lo, a tak se ptal dál: ??Ví n?kdo, co je to sendvi?? …tady už to slyším? Prosím vás, sendvi? vypadá takhle:?? a na tabuli nakreslil půdorys, bokorys a ?ez sendvi?em: “Todle je chleba, todle sýr a tady je zase chleba. Ví n?kdo, jak vzniknul sendvi?? Ne, za to Edison nemůže, prosím vás, to byl v Anglii lord Sandvich a ten propadl h?e v bridž. Ví n?kdo, co je to bridž??

Tak ten lord Sandvich nutil své služebnictvo, aby s ním celý den hrálo bridž. Samoz?ejm?, že hrá?i museli n?kdy jíst. Ale že lord necht?l kvůli tomu hru p?erušovat, nechával jídlo podávat p?i h?e. Kdo však hraje karty, ví, že se nesmí zamastit, ani jinak zašpinit. A tak lord nechával všechno jídlo balit do chlebů.

No a podobn? vypadá i sendvi?ový semestr. Trochu teorie, pak praxe a zase trochu teorie.”

Smazal popisy chlebů a sýru a nahradil je teorií a praxí a pomalu p?ešel k výše zmín?nému telefonátu.
Bydlíš na koleji? Pánbůh s tebou!

Každý z nás má své stálé ?i p?echodné bydlišt?, kde na n?j ?eká postel, v bohatších rodinách i pe?ina s polštá?em. Nap?íklad kolega Kubát, aby netrp?l depresemi, že je z chudé jihomoravské vísky, si každoro?n? p?ináší s sebou na kolej svou vlastní duchnu, aby se pak mohl p?ed ostatními vytahovat, že on má pe?iny dv?, a každý ve?er si hází kovovou desetikorunou, pod kterou si schová pravou nohu a pod kterou levou, na rozdíl od t?ch, co o svou jedinou p?ikrývku p?išli n?kde v průb?hu stávky a na noc se te? p?ikrývají deseti otev?enými sešity z analýzy.

Její stavb? už dávno prošla garan?ní lhůta, a tak se podle toho chová. N?která okna nejdou zav?ít, jiná i po zav?ení zůstávají stále otev?ená. Zbylá okna jsou um?le udržována v zav?eném stavu dlouhými h?eby. ?st?ední topení je na tom obdobn?. Aby nezarezly roury, je teplo dodáváno trvale, takže pokoje se zna?n? liší prům?rnou teplotou podle po?tu nezav?ených oken a polohy uraženého kohoutu.

Ale jinak ostatní za?ízení je zcela uzpůsobeno matfyzákům. Dve?e jsou ozna?eny štítky ??TAM?? a ??SEM??, aby byl minimalizován po?et neúsp?šných pokusů p?i jejich používání. Hlavním dve?ím dominuje nápis: ??Nenechal jsi klí? v zámku??? a jednoduchý nákres s vysv?tlením, co je to zámek. Na záchod? najdete pou?ení: ??Pokud tu nejsi omylem, nezapome? spláchnout!?? a ledni?ku zdobí: ??Vstupujte jednotliv?.??

Krom? matfyzáků žijí na koleji i jiná zví?átka. Sice nejsou p?stována plánovit? jako t?eba na koleji p?írodov?dců, zato je s nimi v?tší sranda. K životu na koleji pat?í pravidelné hony. Podnikaví studenti prodávají i lovecké soupravy: 2 pasti?ky na myši, 15 molových kuli?ek, prášek na mravence, láhev na šváby, kapesní lupu, píšťalku na svolávání poplachu a p?t centimetrů krej?ovského metru na m??ení úlovků.

Hromadné akce jsou pod vedením zkušených lovců, kte?í jsou obeznámeni se zvyky lovné zv??e a mají vynikající výsledky.

P?edávání pokojů bývá každoro?ním vyvrcholením sezóny, neboli zlatým h?ebem zdejšího pobytu. Pov??ený pracovník pe?liv? prošmejdí celou bu?ku, a to by v tom byl ?ert, aby se nenašlo n?co, na ?em by se dalo inkasovat. Nezkušení prváci naletí tém?? na každou ptákovinu.

??Tady je otlu?ený d?ez!??

??To máme zapsané! Tady, otlu?ený d?ez.??

??No dobrá, co by tak ješt?? á tady, od?ený stůl!??

??Taky máme!??

??A co fleky na zdi? Ty nemáte zapsaný!??

??Ale ty jsme p?ece nemohli ud?lat, to vzniklo p?i malování!??

??Já vám to v??ím, ale nemáte to zapsaný. Celá místnost stojí vymalovat 350 korun, ze?? kolik máte???

??Málo!??

??Máte 150???

??Jenom stovku!??

??Tak za sto!??

A nezkušený prvák vydražil stejnou ze?, za kterou se platilo i p?ed rokem, dv?ma? atd.

Kdežto kolega Smejkal ví, co napsat: ??Fleky na zdi!??

??Po?kejte, jaký fleky???

??No tady všechny! Já to psal preventivn?!??

??Jo tak preventivn?! Ale támhleten flek tady ur?it? nebyl!??

??Ale byl, já jsem ho te? nevid?l!?? a i kolega Smejkal má problémy.

Studenti se do svých pokojů dopravují v?tšinou výtahy. Pro dvacet ?ty?i pokojů mají k dispozici ?ty?i výtahy rozmíst?né po pat?e tak, aby se nedaly p?ivolat všechny najednou. Ale skute?nost je jiná. Student zamkne pokoj, ob?hne celé patro, pro jistotu nama?ká všechna tla?ítka a systematicky výtahy obíhá. Takto to ud?lá každý. Cesta výtahem je ješt? náro?n?jší. Výtah jen popojíždí a stále zavírá a otvírá dve?e. Takže sklerotický matfyzák půlku svého studia stráví ve výtahu.

Mezi nimi má zvláštní postavení tzv. rychlovýtah. Ten staví jen v patrech od desítky nahoru, ale pon?kud zvláštním způsobem. Ob?as se stane, že když vystupuje první, zarazí se ve dve?ích s výrazem, jako by nastoupil do špatného vlaku, odplivne si, utrousí: ??Zase p?ejel!?? a zhnusen zamí?í ke schodišti. Ostatní osazenstvo výtahu se vykloní ven, poulí o?i na ?íslo podlaží a s odporem odfrkává. Pak se ozve soub?žné dut? zn?jící pleskání, to jak se všichni v t?sném sledu za sebou uhodí do ?ela. Potom se nahrnou k tla?ítkům a b?hem n?kolika sekund svítí celý sloupec. Do toho a do zvuku zavírajících se dve?í vyk?ikne ten, co cht?l jet jen o patro výš: ??Po?kejte, já jsem m?l vystoupit!??

Ale ne vždycky výtahy jezdí. Málokdy se stane, že jezdí všechny. Kdežto opa?ný stav je pom?rn? ?astý. Už jenom pomyšlení na takovou situaci nahání hrůzu a kdo ví, co ješt?. To se pak jindy osi?elá schodišt? stávají hlavní dopravní tepnou. Severní schodišt? bývá zpravidla ur?eno na sestup. Tam vládne optimistická nálada. Sestupující ješt? nev?dí, že se budou stejnou cestou zanedlouho vracet pro tramvajenku, pak pro sešit a k polednímu ješt? pro lístek na ob?d. Zato uživatelé jižního schodišt? to už v?dí, t?žce oddychují a není jim p?íliš do ?e?i.

Další oblastí matfyzáckého života je telefonování. Každý matfyzák pozná telefon a umí ho používat. Po každé p?ednášce se vytvo?í p?ed p?ístrojem obrovská fronta a všichni si cht?jí, naddrženi dlouhou abstinencí, vychutnat slasti této nádherné ?innosti, která je skoro všude dostupná a jen za korunu.

Ve front? si navzájem vym??ují zkušenosti ze svých hovorů a krátí si tak dlouhou chvíli ve front?. Taková fronta by mohla leckoho odradit, ale postupuje celkem rychle. Nejen proto, že n?kte?í stojící, kte?í si nedostate?n? opakovali ú?el stání, zapomenou, co tu cht?li, a odcházejí, ale studenti si ?asto chodí jen ohmatat sluchátko nebo si zato?it ?íselníkem a pak nadšeni poslouchají, jak vr?í. ?ast?ji se odváží i sluchátko sejmout a plni nap?tí si ho opatrn? p?iloží k uc hu a potom s blaženým úsm?vem dychtiv? naslouchají p?erušovanému tónu. To však jsou jen ti, kte?í už protelefonovali své m?sí?ní kapesné. Existují i takoví náruživci, kte?í se vzdávají i jídla v menze ve prosp?ch telefonování.

Kolejáci celé hodiny prosedí u telefonu a navzájem se obšťast?ují hovory. Telefony jsou nevhodn? umíst?ny v úzké chodb? k záchodu vedle umyvadla, takže všichni ?ty?i obyvatelé bu?ky se tísní kolem, navzájem si berou sluchátko a plácají se p?es ruce. N?kdy vytá?ejí ?ísla nazda?bůh a plni o?ekávání se snaží co nejvíce zaslechnout z druhého konce. ?erven? mají ozna?ena v telefonním seznamu ?ísla kolejní rady, vrátnice, menzy a pokojů studentů pedagogiky, kte?í jsou p?ízemní lidé, nesnáší telefonování, sprost? nadávají a tudíž vytá?ení t?chto ?ísel jen kazí náladu.

Zato zavolat na matfyzácký pokoj je požitek. Volaný nechá p?ístroj chvíli vyzván?t, aby ve volajícím vystup?oval nap?tí, pak pomalu sluchátko zvedne a p?ív?tivým hlasem praví: ??Haló??? Na to volající ?eká. Už nevydrží nap?tí, rychle si p?ehodí sluchátko ke druhému uchu, nedoslýchaví zastr?í naslouchátko do druhého ucha, a nervózn? si n?kolikrát poposadí brýle; studenti bez brýlí aspo? nervózn? zaťukají slepeckou holí. A pozdrav op?tuje: ??Haló!?? Následuje krátká pauza, kdy volající i volaný prožívají navázaný kontakt. Pak svorn? zafuní a oba s uspokojením sluchátko položí.

D?íve býval telefon i v každém výtahu. To studenti neztráceli ?as a telefonovali i cestou výtahem. V?tšinou první telefonoval a ostatní oddan? naslouchali. Mnohdy byl hovor tak napínavý, že telefonující odmítal vystoupit, zastavil výtah a pokra?oval v hovoru. Takže výtahové telefony podléhyly zna?nému opot?ebení. Prohmatané sluchátko, uto?ený ?íselník? No prost? závada na závadu. Jenomže studenti pak odmítali výtahy s nefungujícími telefony jezdit, opovržliv? obcházeli prázdný výtah a s touhou v o?ích hled?li k p?ecpaným výtahům s telefony v neustálém chodu.

Jediná místnost, kde matfyzák netrpí netrp?livostí a stihomamem je po?íta?ová laborato?. Ba naopak, najít zde volné místo je um?ní. V?tšinou tu však ani nebývá fronta, protože tento fakt je všeobecn? znám.

Když n?kdo p?ijde, plaše se rozhlédne a náhle vzk?ikne: ??Nebude n?kdo kon?it??? Naivn? ?eká, že n?kdo vysko?í a pustí ho na své místo, protože tu sed?l už moc dlouho; všichni ho akorát stihnou výsm?šnými pohledy, a tak nejd?íve projde kolem po?íta?ů a snaží se poznat známé tvá?e. Ale i to není zas tak jednoduché, protože mnozí už tu sedí n?kolik dní a stále se nemají k odchodu. Pozdraví se tedy aspo? s Tydlitatem, pochválí Žídkovi plnovous, zeptá se Kobylky na zdraví, ale to už nem?l d?lat, protože Kobylka ho nyní nepustí, dokud mu dopodrobna nevylí?í, co všechno za dobu své dnešní p?ítomnosti stihl vykonat. Proti své vůli se doty?ný dozví, kolikrát Kobylka zablokoval po?íta?ovou síť, jak se mu to pokaždé povedlo a aby o nic nep?išel, že mu to ukáže. Doty?ný se brání, že to není t?eba. Kobylka po delším p?emlouvání upouští od tohoto zám?ru a náhradou nabízí lepší zábavu: v nekone?ném cyklu Žídkovi posílat sítí neslušné zprávy. To doty?ného úpln? odradí, znovu se pozdraví s Tydlitatem a odchází.
Programování

Jméno Kryl pro mnohé studenty znamená postrach. Ne že by Rudolf Kryl byl p?ísný pedant, naopak, jedin? on na za?átku každé p?ednášky nebo cvi?ení s námi probral nejnov?jší aktuální události ze života fakulty a ani p?i zkoušce není nikterak záludný, ale ono úskalí je spíše v celkové náro?nosti zkoušky. Písemka trvá n?co p?es ?ty?i hodiny a pak následuje pro každého ješt? půlhodinové posezení nad tímto dílem. Z ?ehož je vlastn? vid?t, že zkouška z programování není nic jednoduchého.

Jeho p?ednášky nemají vysokou návšt?vnost. A to z n?kolika důvodů. Na rozdíl od docenta Berana si asi rád p?ispí, takže termíny jeho p?ednášek bývají odpoledne, spíše k ve?eru a velmi ?asto v pátek 15:40. Druhým důvodem bude styl p?ednášení. P?ednášky si p?ipravuje na fólii k meotaru a jak z jeho omluv p?i ?astých chybách vyplývá, noc p?edtím, takže se p?i hodin? nezdržuje psaním, jen v rychlém rytmu p?ehazuje fólie nebo, a to je ?ast?jší, opravuje chyby. Za tímto ú?elem má v první lavici stálé návšt?vníky z ?ad u?itelů (jsou u?enliv?jší), za všechny bych jmenoval t?eba Lenku, kte?í s sebou nosí centrofix, aby opravy byly vid?t. Když zrovna nikdo z nich nep?ijde, Kryl, aby nás nezkazil, chybná místa zakrývá klí?ema, perem, k?ídou, prsty, kapesníkem, ponožkou, no prost? vším, co je po ruce. Našt?stí mu p?edm?ty brzy dojdou, takže lze sem tam zahlédnout n?jaké to slovo.

Jeho výklad je tedy p?íliš rychlý na ty, kte?í nev?dí, o co jde, ale na druhé stran? díky zám?ru sloužit jako p?ehled, zbyte?ný pro ty, co v?c znají. Naskýtá se tedy otázka, kdo na p?ednášky vlastn? chodí. Nejspíš jen obdivovatelé nebo ti, co dokáží rychle psát a chápat. Ale p?esto se stane, že n?kdo zaspí, ?i co a nestihne fólii opsat a ješt? je tak drzý, že to dá najevo. Kryl sice v podobných situacích ?íká, že jestli jede moc rychle, máme ?íct, že zpomalí, a také ?íká, že si máme meotar zaost?it sami, že on to nepozná, ale p?esto všichni radši mžourají na rozmazaná písmena, než aby n?kdo vstal a zato?il kole?kem.

Jednou zas n?kdo nalet?l na jeho p?ív?tivé ?e?i a p?ihlásil se, že to nedopsal. Kryl, který už byl na cest? pro jinou fólii, se zastavil: ??Já po?kám, já po?kám!?? a ani se neoto?il, jen naslepo hodil fólii zp?t na meotar, složil si ruce na prsa a s výrazem nejvyššího utrpení civ?l do kouta. Až vysoký šum ho probudil z rozjímání, oto?il se na plátno a spat?il, jak je vid?t jen nepatrný okraj celého textu. Na omluvu vypráv?l veselou p?íhodu z dob, kdy se matematikům p?ednášela ješt? fyzika. Cvi?ení z fyziky m?li zrovna tak pozd? ve?er, látce nerozum?li, ale chodili tam kvůli p?kné cvi?itelce, která ovšem musela p?íklady po?ítat sama. Jednou zas pozd? k ve?eru se zeptala: ??Můžu už to smazat??? a jeho kolega odtušil: ??Ale pište to klidn? do toho!??

Mezi jeho další veselé p?íhody pat?í p?íhoda vztahující se k algebraickému oboru ?? teorii grup. V úterý, když vycházely ruské knižní novinky, akademik Ko?ínek zašel do cizojazy?né literatury. A najednou jindy tak rozvážná kapacita zneklidn?la, za?al tam nekontrolovan? pobíhat a vyk?ikoval: ??Skupiny jsou nesmysl! Skupiny jsou nesmysl!??, ale nikdo ho nebral vážn?. Kone?n? na sebe upoutal pozornost, a aby dodal svým slovům váhu, ?ekl, že je akademik, jenže odpov?? byla ješt? pádn?jší: ??To p?ekládal taky akademik!??

Existuje spíše zajímavá, než užite?ná v?ta: vždy existuje algoritmus rychlejší alespo? o konstantu. Ale je to vlastn? podvod, protože není taková blbost, aby nemohla být v?tší. Vypráv?l nám o jednom diplomatovi (to je ten, co d?lá diplomku), který se zabýval problémem výtahů. Zrychlit co nejmenšími náklady p?esuny lidí v baráku. Piln? navšt?voval výzkumný ústav pohybu nahoru a dolů a tam našel zajímavou studii, týkající se jednoho amerického mrakodrapu, kde ?ešili stejný problém. Ale ?ešení je vskutku komické: u výtahu zdvojili kabinu ?? takže ti, co cht?li do lichých pater nastupovali v suterénu a ostatní v p?ízemí. Ale všichni jist? nahlédnete, že toto dvojnásobné zrychlení je vlastn? jen zdánlivé. No nicmén? dá se ve zrychlování pokra?ovat, kabina výtahu může mít 3, 4, 5 pater a absolutního zrychlení se dosahne, až kabina výtahu bude mít stejný po?et pater jako mrakodrap.

Um?lá inteligence, to je velmi praktická disciplina, u nás t?eba zatím ne, ale p?edstavte si americký mrakodrap, stovky pater, tisíce bytů, v každém bytu záchod a odpadní potrubí má p?ece jenom kone?nou kapacitu. Kdyby všichni obyvatelé najednou spláchli, mohlo by to znamenat obrovskou katastrofu! Proto je každé splacovací za?ízení opat?eno malým po?íta?em, který si nejd?íve ov??í, zda je cesta volná, a pak teprve vše vypustí do odpadu.

P?i probírání už konkrétních programovacích jazyků nejd?íve zabrousil do minulosti a neodpustil si zmínit se o knize anglického autora nového assembleru MIC, který byl nezávislý na konkrétní realizaci ?ísel v pam?ti. Dnes se to může zdát divné, ale tou dobou ješt? existovaly vedle sebe dvojkové i desítkové po?íta?e, takže tato vlastnost byla skute?ným p?ínosem. Jenže autor p?ipojil p?íklad: Kdyby p?ilet?li Marťani s po?íta?em v trojkové soustav?, i jim by assembler MIC fungoval. A v ruském p?ekladu bylo pod poznámkou uvedeno: V Moskovskom gosudarstvennom universit?t? postrojili trojí?nuju s?otnuju mašínu Saturn.

Další poznámka se týká snadnosti vytvá?ení datových typů v jazyce Simula: Nemáte válcovnu? Chybí vám vysoká pec? V Simule nic snadn?jšího, napíšete new(vysoká pec) a už ji máte!

Krylovou chloubou bylo za?ízení po?íta?ových laborato?í. Do té doby byl k dispozici jen sálový po?íta?, se kterým se dorozumívalo prost?ednictvím d?rných štítků. Vypadalo to takhle: student v p?ízemí v d?rovn? vyd?roval program bu? na štítky nebo na d?rova?i disket na disketu. Odnesl to do ?tvrtého patra, zde si po?kal na výpis chyb, seb?hl do p?ízemí, pat?i?né štítky p?ed?roval, atd..

Ale vybudovat po?íta?ovou síť nebylo nic snadného. Poznávali jsme to p?i jeho pravidelných vstupech na za?átku p?ednášek. Vypráv?l nám, jak po?íta?e zítra p?istanou v Ruzyni, ale židle jsou n?kde na Slovensku. Druhý týden. Po?íta?e už rozbalují a zapojují, ale židle jsou stále n?kde na Slovensku. Další týden: Do sít? ukládají programové vybavení, židle však stále nep?išly a vypadá to, že studenti budou programovat vstoje ?i vleže.

Jeho aktuality se po revoluci vůbec prodloužily a p?estaly mít veselý charakter. Krátce po revoluci nám oznámil, že dostal novou funkci, takže má te? na dve?ích vizitku: Pracovník pov??ený konsolidací pracovního procesu, ale nikdo, tedy ani on neví, co to znamená. Ale nic si z toho prý ned?lá, protože tém?? celou vojnu strávil ve výzkumném ústavu algebraického boje tady v Braníku, kde se pouze sestavovaly vzore?ky s touto tematikou: Co se stane, když se setkají 2 tanky,14 samopalů a 3 d?la.

S nástupem nového roku p?išly nové starosti s prvním ro?níkem: byl p?ijat dvojnásobný po?et uchaze?ů, než je možné se stávajícím po?tem pracovníků katedry informatiky zvládnout. Zbývá bu? p?ijmout posily na katedru, ale na to nejsou peníze, nebo se studentů n?jakým p?irozeným způsobem zbavit. Ale vypadá to, že vše zůstane tak, jak to je. Takže kvalita výuky z?ejm? po?ádn? klesne. A apeloval na nás, abychom se více zajímali o v?ci, které se nás týkají, že mnohé za?íná být horší, než to bylo p?ed revolucí. A p?idal post?ehy z nových studijních ?ádů: Student se smí p?ihlásit ke studiu až poté, co složí maturitu, nejpozd?ji však do 30. b?ezna. ?? V?tšina vašich mladších

kolegů zde studuje tedy protiprávn?. Jako poslední bod je, že se p?edpisy máme ?ídit p?im??en?, ale co je to p?im??en?, to nikdo neví.

P?i rozd?lování zápo?tových programů poznamenal, že sice nebudou všechny stejn? náro?né, ale na druhé stran? se vyhne takovým obrazům, jaký se mu naskytl p?i vybírání zápo?ťáků na fyzice, kde již n?kolik let dostávají všichni tentýž p?íklad. Jeho nejmenovaný kolega stál u stolu s velkým d?rova?em a každou donesenou práci okamžit? prod?rav?l. Když se ho ptal, co to jako má znamenat, dostal odpov??, že oni by mu to p?íšt? p?inesli znovu.

Záv?rem bych dodal ješt? n?kolik p?kných výroků:

Je to rada, to je jako když se ?íká, že je správné sportovat, ale neznamená to, že kdo nesportuje, je blbec a má se za to pronásledovat!

Nedaleko Pardubic žije ?lov?k, který vymyslel ohromnou v?c, stašn? dlouho psal do novin, na různá místa, ale bez odezvy. A p?itom jeho nápad, že by každý rok za?ínal stejným dnem, by ušet?il hromady papíru na kalendá?e.

Backtracking ?? to je metoda hrr na n?, a když to nepójd?, tož cófnem!

V jedné u?ebnici je krásná definice stromu:
prázdná posloupnost je strom
vrchol (?íkáme mu ko?en) a uspo?ádaná posloupnost podstromů je strom.

Jeden systémák si povzdechl, pro? se d?ti neu?í šestnáctkovou soustavu. Nedošlo mu, že by to musel zm?nit geneticky, až se d?ti za?nou rodit s šestnácti prstíkama.

P?i t?íd?ní vzájemným vym??ováním prvků má vým?na tím v?tší ú?innost, ?ím je provedena na v?tší vzdálenost. Kdybychom srovnávali Jakeše s ostatními ?leny politického vedení, klesal by velmi pomalu, a vůbec m?la-li by taková vým?na smysl.

Co d?lá matematik? N?co definuje, a pak se celý život, a i jeho žáci, živí tím, že dokazují, že to co definoval, nevystihuje danou skute?nost dokonale.

Na 50. str. u?ebnice C++ je ve cvi?eních: Napište alespo? 10 výrazů, které nemají smysl a jsou syntakticky správn?.

Zadání písemek bylo zava?eno v igelitových pytlících, aby to studenti, náhodn? se pozvracející nepoškodili.
Odd?lení zmatků

Tržní ekonomika hýbe sv?tem. Kdo nevykáže n?jakou ?innost, bude po zásluze nahrazen, a tak chudáci prod?kani, vedoucí kateder, vyu?ující, studijní rady chrlí m?síc co m?síc nové p?edpisy, seznamy p?ednášek, studijní ?ády. Jen studenti, ti nechrlí nic, ti naopak toto všechno mají post?ehnout a ?ídit se tím. Pravideln? dochází na studijní odd?lení, kde se všechny tyto prameny k?íží a mají zde být uvedeny v soulad. Ale na studijním odd?lení to vypadá jak v televizním kursu ?eštiny. Nej?ast?jší odpov?? je zde totiž ??Nevím?? a podle výrazu jejich obli?ejů lze tušit, že nelžou a podobné reakce budou i na otázky typu: Kdy kon?í semestr, kdo je d?kanem a co je náplní vaší práce. V nev?d?ní je celé studijní odd?lení vzácn? sehrané. Každý p?ispívá svou troškou do mlýna, ale bohužel, neví ?ím, takže v celkovém souhrnu neví nikdo nic.

Prům?rný matfyzák je z toho p?inejmenším zmaten. P?i odchodu pop?eje dobrou chuť a místo ke schodišti zamí?í do knihovny, kam si jde vypůj?it index.

Ob?as p?eci jenom prozradí ?ást studijních plánů, ovšem s takovým zpožd?ním, že už stejn? neplatí. Tak vznikají mezi studenty fámy. Studenti vykonávají náhodn? nesmyslné akce s odůvodn?ním, že se to má. Jako p?íklad poslouží povinnost zapsat si všechny p?ednášky, které navšt?vuji. Na to studijní odd?lení vymyslelo rafinovaný protitah, tentokrát podepsaný d?kanem: povinnost ze všeho zapsaného složit zkoušku a za nespln?ní vypsalo vysoké penále.

Výdobytek, kterým se honosí MFF je tzv. zkušební zpráva, kterou na jiných fakultách nenajdete. To je papír, který dubluje index. Všechno, co se píše do indexu, pat?í i do zkušební zprávy, takže p?i rozdávání zápo?tů se cvi?ící tém?? upíše k smrti. A má ješt? jednu výhodu ?? velice rád se zapomíná p?i různých p?íležitostech doma. Takže pro zápo?et a pro známku chodí prům?rný matfyzák 2x až 3x. Mysleli jsme, že je to následek totality, ale od revoluce vypl?ujeme te? zkušební zprávy dv?: jednu si na studijním rovnou nechají, prý kvůli po?íta?i.

Další speciální institucí, která se stará o blaho studentů, je rozvrhová komise. Z její dílni?ky vychází každý semestr tzv. rozvrh hodin. Práci mají opravdu t?žkou. Musí vyhov?t všem požadavkům rozmazlených studentů a zvrhlých pedagogů ?? nap?: Vop?nka může p?ednášet jen odpoledne, protože dopoledne spí. Grygarová musí mít p?ednášky až po deváté hodin?, protože denn? dojíždí autobusem a nemůže p?ece vstávat d?ív jak v půl sedmé! Kryl naproti tomu neodjíždí vůbec, takže spolehliv? zaplní díry v páte?ním odpoledni. Beran může p?ednášet jen v u?ebnách s velkou tabulí, Nešet?il zas jen ve velkých u?ebnách, aby jeho fanoušci nemuseli stát na schodech. Naopak Vlachovi sta?í kabinet po marxistech. U Pavelky je jedno, kde p?ednáší, není slyšet nikde.

Tato a spousta jiných omezení d?lají práci rozvrhové komise velmi t?žkou. (Za jiná omezení bych uvedl jedno obzvlášt? svazující, že v jedné u?ebn? nemohou probíhat dv? p?ednášky sou?asn?!)

Ale rozvrhová komise je z matfyzu, takže ví, jak na to. Vychází ze základního p?edpokladu, že se život s nikým nemazlí. A podle toho vypadají i výsledky její ?innosti. P?ednášky doporu?ené pro jeden semestr se konají bu? za sebou v různých budovách po Praze nebo dokonce v tutéž dobu. Není výjimkou, že každou hodinu v jiné u?ebn?. Cvi?ení se konají ve stejnou dobu jako p?ednáška k nim a mnohdy i se stejným vyu?ujícím.

Nicmén? tento systém má i sv?tlé stránky. Šet?í studentům ?as a nakonec vyhovuje matfyzáckému způsobu života. Usnad?uje práci p?i vybírání p?ednášek. Jsou možné dva p?ístupy:
student si vybere jednu u?ebnu a tu vystuduje. Výhody: p?i po?tu ?ty?ech u?eben studium trvá ?ty?i roky.
student si vybere jednoho pedagoga a toho vystuduje. Pozn.: tato možnost vychází z p?edpokladu, že jeden

vyu?ující nebude i nadále za?azován na více p?ednášek sou?asn?.

Bohužel se mi nepoda?ilo vypátrat autora tohoto legendárního textu. Víte-li kdo sepsal tento pou?ný dokument, napište mi prosím jeho jméno, rád jej zde uve?ejním