Racek

Dneska jsem pozorovala jednoho nadherneho racka. Byl obrovsky a plachtil nad ulicemi. Nemuzu si pomoct, ale jednoznacne si ten let vychutnaval (rozhodne nekrouzil nad vodou pro potravu). A delal tak ladna kolecka! Ostatni proti nemu vypadali jak zabari, kteri porad placaji kridly, aby se jenom udrzeli ve vzduchu.

Opravdu hodne mi to pripomnelo knihu “Jonathan livingston Racek” od Richarda Bacha..

Driv jsem chtela byt ptakem, abych mohla krouzit nad krajinou. Nicim nespoutana, citit jenom volnost a ten vitr v kridlech. Chtela jsem byt orlem na horach. Mami me vzdycky usadila tim, ze zijou kratce, protoze je lide lovi. Zacala jsem pak kvuli tomu lidi nenavidet. Jak jsem dneska pozorovala toho racka, tak jsem zase chtela mit kridla…I kdyz uz ne tak silne. I na zemi je preci krasne!

Post a Comment

"Necht promluvi pritel a vstoupi." :) - tzn.: Musite ve svem komentari uvest slovo "Mellon", jinak se vas komentar neulozi.